Hledání tábořiště s Ičem a Doubí

S Doubravkou jsme vyrazili v sobotu ráno do Havlíčkova Brodu, kde se k nám přidal Ič a společně jsme objeli sedm tábořišť, která předtím za pomoci mapy vytipovali. Přesto, že některá místa byla docela hezká, na každémk byl alespoň drobnější problém. Navíc, posuzovat letní tábořiště na konci ledna, se neukázalo jako ten nejlepší nápad. Voda v rybnících byla ještě zamrzlá a stromy bez listí vypadají úplně jinak než v létě. Pár tipů jsme nakonec vybrali, ale otázka tábora ještě nění zdaleka dořešená.

Konec ledna se pro hledání tábořiště ukázal přece jenom jako možná až příliš brzký termín.

Splnit všechny podmínky, které na tábořiště klademe, se ukázalo jako docela nesnadný úkol. Když už najdete louku, která je poblíž rybníka, v dosahu je obchod i pitná voda a nikde okolo nevede silnice nebo turistická značka, zjistíte, že uprostřed stojí stožár vysokého napětí.

Se svolením majitele vozu se Doubravka poprvé v životě mimo autoškolu ujala řízení auta. Zpočátku jí to pěkně šlo, než jsme zapadli do bahna a málem jsme sháněli traktor.

Nad jednou z nejslibnějších luk (celkem jsme jich navštívili deset) se na chvíli rozzářilo sluníčko.

Autor článku je potěšen kvalitou louky. Je snad jen příliš otevřená vnějšímu světu.

Zhruba polovinu míst našel Ič, tu druhou pak Doubravka. Já jsem dělal pouze řidiče a kritika.

Voda ve všech rybnících byla ještě pokryta vrstvou ledu.

Příjezd do .

Na zpáteční cestě jsme se zastavili v tradiční cukrárně v Polné.

Poslední tábořiště nedaleko jsme už za světla nestihli.

Původní pozávní od Tygřího drápu na halahojskou základnu v Naloučanech Volta na poslední chvíli zrušil, takže jsme neměli, kde hlavu složit. Ujal se nás tedy sám nejvyšší a dovolil nám přespat v třebíčské čajovně. Dokonce si se mnou zahrál i pár deskových her. Díky!